Pokud jsi muž, nauč se „drobnost“, kterou žena vnímá jako projev hlubokého zájmu a lásky:

Začni se upřímně a pozorně ptát své ženy, jak se cítí.

Jak se cítí, když dělá to či tamto, jak se cítí, když se děje to či ono. Jak se cítí nebo cítila v té které situaci.

Ptej se jí bez tlaku, bez očekávání. Dřív nebo později se rozpovídá. Dovol, ať se rozpovídá. Neanalyzuj, „jen“ jí se zájmem naslouchej..

Možná budeš překvapený, jak zajímavou, hlubokou, barevnou, citlivou a mnohavrstevnatou bytost máš doma.

A možná budeš i překvapený, že spolu s tím, jak roste tvůj zájem o její pocity a prožívání, roste i intenzita její důvěry v tebe a ochoty se ti otevřít a odevzdat v mnoha dalších oblastech.

 

Pokud jsi žena, nauč se dívat na svého muže jako na kompetentního a úcty-hodného:

Přestaň říkat svému muži, co má dělat, kdy a jak. Neb toto je způsob jednání matky s malým synkem. A tvůj muž není ani malý, ani tvůj syn.

Pokud je potřeba udělat cokoli, v čem je kompetentní tvůj muž, najdi takový způsob, jak mu to říci, aby z tvého přístupu bylo zřetelné, že mu věříš. Že v něj věříš. Že ho vidíš jako zcela důvěryhodného a schopného partnera, se kterým můžeš počítat.

Toť vše. Neopakuj svůj požadavek či přání po xté. Nepřipomínej, nevytahuj žádnou minulost, kdy na něco zapomněl nebo udělal dle tebe špatně (ani podobným myšlenkám v sobě nedávej prostor).

Právě dnes začni jinak. Právě dnes si dovol být nikoli matkou, ale partnerkou. Právě dnes pohlédni na svého muže jako na dospělého adekvátního partnera, kdy jeho „ano“ pro tebe znamená „můžu to pustit“, nikoli „musím to (ho) mít pod kontrolou, dokud to opravdu neudělá“.

Právě tohle vnitřní smýšlení tvoří následnou realitu.

Možná budeš překvapená, že tvoje energie přestane mizet kdesi v nenávratnu, že cítíš větší uvolnění, lehkost, a… v neposlední řadě úctu i přitažlivost ke svému muži.