Stav bez myšlenek – cíl všech meditací, ideální výsledek duchovní práce na sobě, vnitřní klid nezávislý na vnějších podmínkách…

Jakákoli snaha o zastavení stálého proudění myšlenek hlavou pomocí vůle vede ještě k větší vnitřní tenzi a pocitům přetížení. Myšlením (analyzováním) myšlenky nezastavíme.

Přesto pokud jsme někdy docílili stavu bez myšlenek např.meditací, nejde si nevšimnout, že se vlastně jedná o stav tichého pozorování. Pozorování svého nitra bez jakékoli analýzy, bez ztotožnění se s obsahem, až se najednou vše pozorované postupně vytrácí a rozplyne. Jakmile není co pozorovat, zmizí i sám pozorovatel, resp.zmizí identifikace s „já“.

I pár vteřin tohoto všeobsahujícího ticha bývá obrovským restartem mysli, která – jakmile potom začne pracovat, je schopná vidět nové možnosti, nové úhly pohledu, dokáže snadno rozlišovat a jít k podstatě. V těchto stavech zjišťujeme, že vše je ohromně jednoduché.

Před časem se mi dostala do rukou kniha „Tajemství kvantového života“ (Frank J. Kinslow), kde autor popisuje velmi snadný, takřka revoluční postup, jak stavu bez myšlenek a tím mnohem kvalitnějšího života velmi rychle dosáhnout (podobný návod uvádí v knihách i Osho). Nenechte se odradit naprostou jednoduchostí provedení, jak známo, my lidé jsme naučeni přemýšlet složitě, jednoduché věci nás často odradí a máme tendenci je zařadit mezi zbytečné a nefunkční, aniž bychom je zkusili a poznali genialitu ukrytou v jednoduchosti.

Složité věci nás naopak přitahují, poskytují nám pocit falešné důležitosti.

Uvědomit si krásu a jednoduchost života nám brání komplikovanost vlastní mysli. Prožitek stavu bez myšlenek umožňuje objevit v sobě tento paradox.

Tak tedy – jak na to:  Najděte si na sebe chvíli času ( 10-15min, možná vás to začne bavit a zůstanete déle), posaďte se a zajistěte si, ať vás alespoň při prvních pokusech nikdo neruší. Jsem přesvědčená, že budete-li procvičovat pravidelně několik dnů, budete schopni se do klidu dostat během pár vteřin kdykoli, když se pro to rozhodnete.

Zavřete oči a nechte asi půl minuty svou mysl, ať se toulá, kde chce. Nenuceně pozorujte své myšlenky, jak přicházejí a odcházejí. Poté se zaměřte jen na to, že jste pouhými pozorovateli. Buďte uvolnění a soustřeďte se na to, jaká myšlenka se kde objeví, odkud a kdy přijde. Jakoby číhejte, buďte bdělí, ale uvolnění, zvolna dýchejte.

Pokud si uvědomíte, že vás nějaká myšlenka odvedla od stavu pozorovatele a začali jste o ní přemýšlet, nevadí, prostě se zase vraťte k jejímu pozorování.

Pokud budete jen tak bezelstně pozorovat své myšlenky, všimnete si, že se jakoby zpomalily, ztišily. Nebo jich bude méně. Pokračujte dál, úkolem je stát se dokonalým pozorovatelem. Je jedno, co vaše myšlenky dělají, jestli se snaží strhnout vás svojí urputností k jejich analyzování nebo se jen tak objevují a mizí, prostě jen sledujte, co udělají příště.

Je pravděpodobné, že dříve či později si všimnete, že se čas od času myšlenky úplně zastaví, žádná nepřichází. Možná na vteřinu, dvě. I přes tento kraťoučký interval zjistíte, že jste mnohem uvolněnější, že všudypřítomný pocit tlaku se vytratil nebo zmírnil. A zase mohou přijít nové myšlenky, chtějí vás upoutat, mohou se zdát důležité (takové ty nutkavé pocity „musím to neodkladně vyřešit“), přesto jen pozorujte. Pozorujte jejich nutkavost, pozorujte jejich snahu, pozorujte, odkud přicházejí…

I pokud vás např.něco bolí nebo trápí, pozorujte tu bolest. Neztotožňujte se s ní, nijak ji nehodnoťte, neposuzujte, nelitujte se, jen pozorujte. Pozorujte každou myšlenku, která přijde, ať už s vaším momentálním problémem souvisí nebo ne.

Ze začátku může někomu pomoci představa, že se jakoby noří do vody, do hloubky. Že se nad vámi zavírá hladina, měkce klesáte, myšlenkový chaos zůstal nad hladinou a vy klesáte do ticha. V dálce nad sebou si matně uvědomujete své problémy ve formě myšlenek, můžete je z té hloubky a ticha pozorovat. Čas se zastavil, tady vám nic neuteče.        Tahle představa je pomůcka pro začátek, není třeba si z ní tvořit dogma, bez kterého to nejde.  Jde :).

Časem bude stačit jen přepnout do stavu pozorování a půjde to i uprostřed vypjatých emočních stavů či uprostřed mnoha zvukových i obrazových vjemů.

Jakmile zjistíte, že pozorováním myšlenek, číháním na ně, nastává ticho a klid, můžete i zkusit otevřít oči a ponechat si tento stav. A z hloubky tohoto stavu pozorovat předměty kolem vás, lidi kolem vás. Může to být moc krásné, jste totiž mimo stav automatického hodnocení a škatulkování všeho, co vidíte. Jste ve stavu pozorovatele, který nezná „hezké-ošklivé“, „správné-nesprávné“, pouze pozorujete to, co je. Můžete mít pocit, že např. list na stromě je neuvěřitelně krásný, dokonalý, a že jste si toho vlastně nikdy nevšimli. Je spousta věcí, kterých si nevšimneme, zahlceni chaosem v našich hlavách, který nám už ani mnohdy neumožňuje najít skutečně konstruktivní řešení tam, kde je potřeba.

Po pár minutách ticha dosaženého pozorováním obsahu mysli zjistíte, že jste neobyčejně oživeni, že vám to najednou skutečně myslí :-), na rozdíl od paranoidních stavů před cvičením, že vnímáte mnoho věcí jinak, že tam, kde jste viděli neřešitelný problém, najednou nacházíte jednoduché řešení nebo zcela nový úhel pohledu na věc.

Najednou snadno dokážete říci „ne“, pokud cítíte ne a „ano“, pokud cítíte ano. A reakce lidí v projekci na váš vnitřní stav vůbec nejsou agresivní. Najednou jste spojeni s něčím hlubším a moudřejším než je přeceňovaná mysl.

Postup lze s velkým úspěchem použít i třeba při potížích se spánkem. Někdo namísto spánku neustále řeší to, co ani v danou chvíli vyřešit nemůže – začněte to pozorovat. Pozorujte ten svůj problém, sledujte myšlenky, které přicházejí. Nepoužívejte vůli a snahu dostat se co nejdřív do ticha. Hrajte si, buďte dokonalí pozorovatelé. Ticho se dostaví samo. A spánek s ním.

Pokud vyzkoušíte, klidně mi napište a podělte se o své zkušenosti.

Přeji klidné a tiché dny.

Jana Schoberová