První a vlastně jediný klíčový krok na cestě k sebelásce, je sebepoznání. Nahlédnutí (zahlédnutí) sebe sama v pravdě. Obnažení se před sebou samým. Čím víc si dovolíme být pravdiví před sebou, tím snáz pod tím vším spatříme nevinnost, čistotu naší duše. Z toho pak už téměř bez úsilí přichází sebepřijetí. A sebepřijetí je jakýmsi usmířením se, předstupněm, z kterého se rodí sebeláska. Vykvétá z něj sama, jak květiny zalévané jarní rosou a sluncem.
Bez poznání sebe sama, toho, kdo jsme, bude sebeláska jen velmi povrchní pózou, která se při prvním životním „nezdaru“ zhroutí, jak domeček z karet.
Ten největší benefit celé cesty za poznáním vlastní podstaty je to, že pokud cokoli rozpoznáme v sobě samém, pak se tohle naše poznání šíří na kohokoli. Najednou nahlédneš tu podstatu a nevinnost v každém člověku. Ty vrstvy, které ji zakrývají, už tě nezastaví, nezmatou.
Začíná to u nás samých.
Pokud máš chuť zkusit jednoduché, ale silné cvičení, pojď na to:
Najdi si klidné, tiché místo, kde nebudeš rušen/á. Jediné, co potřebuješ, je zrcadlo. Pokud jsi žena, je dobré, abys byla nenalíčená, pravdivá.
Posaď se před zrcadlo, zavři oči, několikrát se pomalu, ale zhluboka nadechni a vydechni. Pak oči otevři a začni si zblízka prohlížet svou tvář. Můžeš vidět části svého obličeje, které se ti líbí, ale i ty části, které v tobě vyvolají nesouhlas, nepřijetí, lítost nebo vztek. Stejně si je prohlížej dál, emoce si nezakazuj, naopak, vnímej, jaké hodnocení sebe sis vytvořil/a. Dej si na čas, projdi si každičkou část svého obličeje velmi pomalu klidně několikrát.
A pak se zaměř na své oči. Zadívej se dlouze do těch očí, které na tebe hledí ze zrcadla. Co v nich vidíš? Co ti říkají? Jaké to je dívat se do tváře, do očí bytosti, o které si myslíš, že ji nejvíc znáš? Dívej se dál. Jednoduše se stále dívej. Vnímej naplno sdělení v těch očích. Z hluboka dýchej, otevři se tomu prožitku. A dovol si ty emoce. Ať jsou jakékoli, stále se dívej. S plnou pozorností.
A klidně v určitý moment (budeš-li to cítit) řekni v duchu nebo nahlas těm očím něco úplně jednoduchého, čím jim dáš najevo, že je konečně opravdu vidíš. Třeba „pouhé“ tiché AHOJ.
Možná ti to takto bude stačit. Minimálně napoprve.
A možná si budeš chtít vyzkoušet různé pohledy.
Můžeš se dívat s uvědomováním si toho, že se díváš do tváře sebe sama, do tváře, v jejíž každé vrásce, každé nepatrné mimice a výrazu, jsi naprosto přesně zaznamenán ty sám. Dobře se prohlédni, před ničím neuhýbej. A dýchej. Při pohledu do očí si buď vědom toho, že v hloubce těch očí je tvá vlastní podstata, která ví o všem, co jsi kdy prožil, co jsi kdy cítil… Čeká, až se s ní propojíš. Dívej se přímo do ní a dej si čas. Může se ti mnoho minulých situací přehrát v mysli jako film. Včetně dávných emocí.
A v určitý okamžik můžeš změnit úhel, jakým se díváš, přestat se ztotožňovat s tváří v zrcadle a představit si, že se prostě díváš na lidskou bytost. Dobře si ji prohlédni. Zkus jí otevřít své srdce, vcítit se do ní, přijmout ji do svého srdce, jako by to byl druhý člověk, který se na tebe dívá, věří ti, neuhýbá, i když se možná cítí zraněný, a otevírá se ti. A možná budeš vnímat, jak se ti ta tvář mění před očima, jak se ti odevzdává, jak ti důvěřuje víc a víc. Jak je ti víc a víc blízká. Jaký to je pocit?
A po nějaké době dívání se do očí zkus zase přejít na prohlížení si jednotlivých částí tváře, vlasů, šíje. A pak se vrať k dívání do očí. Bylo to jiné?
Můžeš si dát toto cvičení třeba každý den nebo několikrát v týdnu. Možná ti to z počátku nepůjde nebo tě tvůj obranný mechanismus nepustí do větších hloubek, možná ti dokonce bude namlouvat, že nic takového nepotřebuješ, že je to ztráta času. To je v pořádku. I takto naši vnitřní sabotéři fungují.
Už teď to máš ale ve svém podvědomí a jednou přijde ta chvíle, kdy se prostě zadíváš…. a něco se stane. Obrana praskne.
A možná si pak najednou všimneš, že vidíš sám sebe trochu jinak. Soucitněji, láskyplněji, s velkým pochopením a úctou. A spolu s tím si možná uvědomíš, že tak vidíš i všechny kolem. Cosi se usmíří. V tvém vnitřním i vnějším světě…
Z celého srdce to přeji všem lidem.
Jana