Tak časté otázky, které slýchám stále dokola:
• „Co dělat, když stále hledám to své skutečné místo v životě? To skutečné poslání, krásné vztahy, které mě naplní, pro které tu jsem. Všude je tolik rad, jak se motivovat, jak se najít, ale nedaří se mi to..“
• „Jak poznám, co je tím mým potenciálem, jak poznám, kterou cestou jít, jak poznám, jestli určitý nesoulad půjde „opravit“ nebo je čas jít jinam? Co když se zas spletu a bude to horší? Už jsem z toho unavený, ztracený.“
• „Mám práci, sice dobře placenou nebo celkem pohodlnou, výhodnou, ale….stále jako bych čekal na něco „většího“, prostě … „mého“. „
Co když to celé není o aktivním hledání (se), ani o čekání na (něco)?
Podělím se o svůj pohled a zkušenost.
Jsem člověk, který měl možnost vyzkoušet mnoho postupů, mnoho pokusů-omylů. V různých oblastech života.
Život mě vedl různými iluzemi, které na chvíli vypadaly jako skutečné, ale pak se rozplynuly. A dovedl mě k jistým poznáním a přístupu, který funguje ve všem, protože je-li něco opravdu skutečné, musí to fungovat všude. A trvale.
Pokud jsi v nějakém místě svého života, děláš nějakou práci, máš nějaké vztahy…, to místo, kde teď jsi, přesně „tady“, tak ono „tady“ zcela odpovídá tvému hlubokému vnitřnímu nastavení. Vždy jsi správně s matematickou přesností. Jen s tím někdy nesouhlasíš a bojuješ, protože se svým vnitřním nastavením, které to řídí, nejsi v kontaktu. Jinými slovy – nevidíš se.
A ano, pokud necítíš to „ono“, to naplnění, můžeš dělat mnoho praktických změn navenek, odvážných kroků, zkoušení, hledání, manifestování… proč ne. Opravdu máš na to převrátit si svět vzhůru nohama a následujících pár měsíců či let se opíjet euforií nového úspěchu, pak dalších pár měsíců či let přesvědčovat sám sebe, že (snad) je to opravdu ono….
…než přijde den, kdy si zase přiznáš, že to stále není ono. Stane se to tak vždy, když tvé hluboké vnitřní nastavení zůstalo stejné.
Můžeš k tomu ale přistoupit jinak. Netlač na vnější změnu. Zapomeň na ni, nech ji být.
Netlač na úspěch podle měřítek tvého ega, které má sice určitou (někdy i dost jasnou) představu o tom, jak úspěch vypadá, ale už ti neřekne, že skutečné naplnění s ním stejně nepřijde. Že skutečné naplnění nikdy nepřijde v budoucnosti.
Tak tedy:
Ať jsi kde jsi, ať děláš, co děláš, ať jsi s kým jsi, a nejsi šťastný – pokud právě teď cítíš, že ještě nechceš (nemůžeš, nedokážeš, neumíš,..) odejít, pak RESPEKTUJ tento svůj postoj. Nesuď se za něj.
Pokud ti něco v tobě namlouvá, že je to špatně, že nejsi dost dobrý, řekni tomu hlasu třeba…. „slyším tě, ale…pardon, nedám ti pozornost“.
Namísto toho dej veškerou pozornost do všech těch dosud pro tebe nudných či otravných činností a vztahů (ze kterých zatím nejsi připraven odejít), ponoř se do nich s tím největším zaujetím, jako bys je teprve poznával, zkoumal, dělal poprvé. Ostatně – každý den je vše poprvé…
Jako bys byl malým dítětem, které se umí nadchnout pro cokoli, protože nerozlišuje činnosti na velké a důležité, či malé a podřadné.
Zpočátku klidně každý den si zvědom svůj pravdivý vnitřní stav o tom, zda jsi naplněný tím, co je teď v tvém světě.
Pokud necítíš naplnění, pak si stejně pravdivě uvědom svůj vnitřní postoj: „jsem či nejsem TEĎ připraven odejít jinam?“ A pokud jsi dnes rozhodnutý zůstat, kde jsi, pak to místo, kde jsi, naplno PŘIJMI. Takové, jaké je.
A k té činnosti, vztahům, lidem, které teď jsou ve tvém světě, přistup s největší láskou, jaké jsi schopen. Rozhodni se tak.
Protože jsi správně. Tvůj vnější svět zcela odpovídá tvému vnitřnímu. Vnější svět je v podstatě zhmotněním, projevem vnitřního světa. Je to zákon rovnováhy – jak uvnitř, tak navenek.
Dokud jsi v odporu se svým vnějším světem, jsi v odporu se sebou. To už přece nechceš..
Zamiluj se do svého světa právě dnes, ať děláš, co děláš.
Zahraj si celý dnešní den jako divadelní roli, ve které ses rozhodl cítit lásku ve všem, co děláš. Naplno. Bez rezerv. Dřív nebo později zjistíš, že to nemusíš hrát, že láska není role, že je tím nejpřirozenějším projevem tebe, a že do všech činností volně proudí sama, když odpory mizí.
Miluj každou činnost či práci, kterou děláš. Buď za ni vděčný, protože k tobě nepřišla náhodou, je tvým (momentálním) odrazem. To samé s lidmi.
♥ Pokud to zvládneš jeden den, možná budeš překvapen, že večer zdaleka nejsi tak unavený, jak u tebe bývalo běžné.
♥ Pokud to zvládneš pár týdnů, budeš svědkem toho, jak se věci, situace a vztahy ve tvém životě samy mění. Najednou možná uvidíš, že si tvé práce druzí váží mnohem víc, víc tě oceňují. Že ti dříve neoblíbená činnost dává nový smysl. Možná uvidíš, že vztahy s lidmi se samovolně uklidňují, a že své blízké i spolupracovníky vidíš v jiném, novém světle.
Změnili se oni? Změnilo se místo, ze kterého se na ně díváš? Možná obojí, protože jednak je svět tím, co si o něm myslíš, a jednak svět není oddělen, tedy reaguje na to, co si o něm myslíš…
♥ Pokud to zvládneš „na dobu neurčitou“, nejlépe navěky – milovat a s láskou a pozorností (jako poprvé) dělat každou činnost, kterou máš dnes ve svém světě, zcela jistě dříve nebo později zjistíš, že tvůj svět už je úplně někde jinde. Že se proměnil tak přirozeně, bez tlaku, bez omylů, bez strachů a pochybností.
Možná, že najednou budeš mít zcela jinou práci, aniž bys to (zamilován do všeho, co přináší den) výrazně postřehnul, aniž bys stihnul bouchnout šampaňské a vystavit to na odiv.
Očima veřejnosti dokonalé poslání – „ty jsi to dokázal najít!!!“, ale ty jen skromně, s blaženým úsměvem a nadšeným leskem v očích řekneš:
„Přišlo to tak samo, vlastně, když se mi začalo líbit v té předchozí práci a naplno jsem ji přijal, z ničeho nic přišla nová cesta jakoby shůry, jakou bych si ani sám neuměl představit. Vše bylo připravené a já věděl, že tudy půjdu… Nic jsem pro to neudělal…“
Ale ve skutečnosti jsi udělal úplně všechno, co bylo potřeba.
Otevřel jsi veškerý potenciál, prostý jakýchkoli odporů a překážek.
Začal jsi milovat a být vděčný za vše, co bylo/je TEĎ součástí tvého světa.
Je to akt té nejvyšší tvorby, protože tak tvoříš zajedno s Bohem.
Ve skutečnosti ten největší potenciál v tobě není nějaká konkrétní činnost, ale stav, ve kterém provádíš…cokoli.
Cokoli, co si tě najde, a najde si tě přesně to, co odpovídá tvému vnitřnímu stavu.
Jana Schoberová